Ze zbraslavského náměstí se vydáme po modré TZ, na Belvedér (několik studánek) a pak ke kapli Panny Marie na Baních, kde se chytneme červené TZ, a po ní půjdeme až do Jíloviště, a pak stále dál, po Brdské hřebenovce, do Černolic. 

Zápisky z této etapy od jiného poutníka naleznete zde.

Je neděle 2. srpna, budík nás vytáhne z postelí kolem šesté hodiny ranní. Ještě bych spal, ale nejde to. Včerejší akce se náramně vydařila, ale ta dnešní bude ještě lepší. Snad se vše vydaří. Počasí se má ustálit na 25 stupních, a má být pod mrakem. Ideální počasí na putování. Vše jde jako po drátkách, a my stihneme tramvaj o půl hodiny dřívější, a necháme se dopravit k Bílé labuti. Tam je Lídl, kde nakoupíme potřebnosti na cestu, a přes náměstí Republiky se dostaneme až ke kostelu svatého Jakuba Většího. Již z dálky slyšíme zdejší varhany. Začíná mše, a my zcela samozřejmě vplujeme do kostela, a zúčastníme se bohoslužby.

Přijmeme požehnání a další svátosti, jsme posíleni na duchu. Dokonce dorazil Zbultran, a sedl si za nás. On se sice modlí jinak, ale výsledek je stejný. Všechny nás víra posiluje v konání dobrého. Po mši opět vyjdeme ven, nikdo další tam nečeká, a tak jsme patrně všichni. A protože u minoritů otevírají až za hodinu, provedeme startovní fota, a vyrazíme k Týnu, a na Staroměstské náměstí. Tam v infocentru mají druhé svatojakubské razítko, a tak si můžeme orazítkovat naše štempláky a credenciály. To je radosti. 

Pak jdeme Královskou cestou, až ke Karlovu mostu, a tam se stočíme doleva, a po Smetanovu nábřeží, proti proudu řeky Vltavy. Cesta značená není, ale mám ji zapsanou v hlavě, tak snad nezabloudíme. Děláme průběžně fotky, jako nějací turisté. Jdeme kolem Mánesa, a tančícího domu, po náplavce až na Výtoň. Tam opět vstoupáme na chodník, a občas nás ohrožuje nějaký cyklista, inlajnista nebo koloběžkář. Je to smíšená stezka. Ale situace se nezmění ani pak, kdy mají rychlopohybovači svůj pruh. Jdeme kolem porodnice, a podolské vodárny, až k bazénu. Mineme botel Racek, a je mutné udělat pauzu, nejmladšího účastníka už děsně bolí nohy.

Pokud bychom mu prozradili, že nás čeká ještě větší polovina, asi by omdlel. Usalašíme se kousek za Dvoreckým mostem, na lavičkách, doplňujeme tekutiny, a živiny a vitamíny. Nebe se zatahuje, ale neprší. Jen poněkud fouká, a je to příjemné. Po deset minutách pokračujeme dále. Ve hře je i neukončení dnešní etapy. Mám z toho strach, ale nemůžu to dojít sám. Nechci. Podřídím se většině, jako správný demokrat. Vždyť na svatojakubskou cestu se připravuji již šestnáct let. Tak ještě chvíli počkám. Bane, raději bych dnes došel až na Zbraslav. A pokud budou síly a nálada a čas, pak bych chtěl dojít až ke kapli na Baních.

Odbočujeme z cesty podél tramvajového pásu, a přiblížíme se k Vltavě. Je tam úplně jiná atmosféra, jinak se tam dýchá. Podcházíme Barrandovský most, a já zjišťuji, jak moc se mi nelíbí. Spousta zvláštně umístěného betonu. A navíc chtějí odstanit Hroší lázeň. No toto!? Projdeme kolem bývalých ledáren, až do ulice U Kempinku. Ta je mi sympatická, neb mám moc rád salát Camping, a nejsem rozhodně sám. Tady se musím podívat do mapy, neboť si nejsem jistý, kudy se dát. Zrovna, když nacházím cestu, mine naši skupinu báječná zpěvačka Tereza Mašková s růžovými vlasy, a já si nestihnu udělat společnou fotografii na památku. No nic, jdeme dále, nyní jsme pod stromy, a je nám moc dobře. Jen ta kola všude okolo.

Míjíme obrovské golfové hřiště, podejdeme další železniční most, tentokrát Branický (Inteligence). Z této strany zdejší lokalitu vidím zcela poprvé. Přicházíme k prvnímu otevřenému občerstvení. Dáváme zmrzlinu a ledovou kávu. Platím kartou, potřebuji 10 plateb touto kartou, abych měl 4 % úročný zůstatek na účtu. To jsou věci. Po chvíli odpočinku vyrážíme zase dál. Zbultran koupil staršímu synovi nealko pivo s ovocnou příchutí, a je moc dobré, málem mu ho vypiju, ale nedá se, a pivko bez alkoholu srdnatě brání. Opět se osvěžíme u dalšího mlžítka, a po asfaltce pokrčujeme stále dál. Bojím se, abychom neprošvihli odbočku k dalšímu poutnickému razítku, ale bojím se zbytečně, odbočku najdeme napoprvé.

Jdeme k místní cukrárně. Razítko mají, a také záchod. Chtělo se mi už u předchozího občerstvení, ale tam měli automat, a ten pouštěl na záchod až po zaplacení dvaceti korun. A to jsem skrblicky odmítl. Zde jsme si dali další ledovou kávu bez zmrzliny a šlehačky. Opět jsem zaslechl hlasy o předčasném ukončení dnešní etapy. Dělám, že je neslyším, a zvedám se k další cestě. Navrátíme se zpět na cestu, a pokračujeme dále. Už nám zbývá jen několik kilometrů. Začíná být tepleji, i sluníčko se na nás chodí dívat častěji. Naštěstí jsme chráněni stromy. Procházíme kolem různých tůní, a pěkně to tu žije. Také míjíme celé rodiny, co odpočívají na břehu Vltavy, a chystají si piknik. Někteří i grilují. Také bych si něco dal.

Potkáváme další občerstvení (Konec žízně), mají slaboučkého Zajíce (8°) z Kynšperku nad Ohří, a je moc dobrý. Už nám chybí jen kousek. Musíme se vydrápat na most Závodu míru, to už jsme prakticky na Zbraslavi. Ulice Žitavského nás přivede na náměstí, kde je otevřené infocentrum, a tam mají kýžená razítka. To je obrovská odměna za bolavé nohy. Nikdo se nechce stavovat na jídlo v místní restauraci. Čekání na autobus do Prahy si krátíme zmrzlinou. Bus je krásně vyklimatizován, a to, co jsme šli několik hodin, zvládne za pár minut. Jsme na Smíchovském nádraží, a vplouváme do metra, které nás odveze na Palmovku, a tramvají domů. Zbultran jede až na Kobylisy a pak metrem na konečnou.

Bylo to pěkné, po rovině, a se skvělým počasím. Uvidíme, kdy půjdeme další etapy. A s kým si je dáme. Již nyní se moc těším.

A jak to viděl Zbultran? Zde naleznete zápisky i fotografie. Budiž mu sláva!

---

První skutečnou etapou bude část Svatojakubské cesty od kostela sv. Jakuba Většího v Praze 1. Půjdeme podél Vltavy proti proudu, přes Braník a Modřany, až na náměstí ve Zbraslavi, kde je konec této etapy. Cestou bychom měli posbírat kromě zážitků, také dvě další razítka do Credenciálu (v Modřanech a ve Zbraslavi. Datum absolvování této etapy zatím není domluven, ale předpokládám, že by to mohlo proběhnout ještě některou neděli v srpnu. Přidáte se? Případně, jaký termín by vám vyhovoval? Napište mi, třeba do diskuze nebo mailem, či smskou. Díky a těším se. Petr 

Tak je to jasné, půjdeme v neděli 2. srpna. Sraz je před kostelem sv. Jakuba Většího v Praze 1, Malá Štupartská 6, v 9 hodin dopoledne, a pak vyrazíme přes Staroměstské náměstí, Královskou cestou k Vltavě, a po jejím břehu až do Zbraslavi, kam bychom měli dorazit kolem třetí hodiny odpoledne, pokud nenastanou komplikace. Přidat se můžete i cestou, mobil budu mít výjimečně zapnutý. Počasí by mělo být celkem v pohodě, tak uvidíme.

Je krásná neděle. Dopoledne máme plné, ale odpoledne jsme si vyhradili pro lehkou procházku po Praze. Hned mne napadlo, že by se dala poněkud protáhnout, a spojit se Svatojakubskou cestou. Navrhl jsem to, a návrh byl kupodivu přijat. Nikdo si totiž nedokázal představit, o kolik se původně zamýšlená procházka protáhne. Nastudoval jsem mapu, a věděl, že Svatojakubská cesta vede Prahou 8 poněkud jinudy, ale nevadilo mi to. Museli bychom se na ni napojit pod Libeňským zámečkem, a kolem Velkého mlýna. My jsme šli poněkud jiným směrem.

Od Hrošího doupěte, pěkně dolů, k Vltavě, a podél matky českých řek, pěkně po proudu, až k obnovené lávce na Císařský ostrov. Cestou nezbytné občerstvení. Dal jsem si po mnoha měsících Únětickou desítku, a zasyčela mocně. Pak do Stromovky, a k Výstavišti. Tam mi Jindra oznámila, že jí bolí noha, a že končí, a jede domů. Nechtěl jsem se vzdát myšlenky na dokončení nulté etapy, a tak jsme se rozloučili, kluci doprovodili maminku, a já vyrazil ulicí Dukelských hrdinů, až na nábřeží Kapitána Jaroše. A po mostě Štefánikově na druhou stranu Vltavy, kde jsem se již napojil na Svatojakubskou cestu.

Hlavou mi běželo, zda u minoritů nezavírají již v pět odpoledne, to bych asi nestihl, a další myšlenky mi letěly hlavou, když jsem šel po navigaci Dvořákova nábřeží. Bohužel po Praze není Svatojakubská cesta značená, a tak jsem z ní opět sešel, když jsem doputoval až k přechodu u Nemocnice Na Františku. Zde jsem pronikl do Starého Města ulicí Kozí, a pak mnoha dalšími uličkami, až ke kostelu sv. Jakuba Většího. Tam jsem se obligátně pomodlil, tentokrát to bylo poněkud širší, a pak si došel pro razítka do štempláku (protože v ceredenciálu je již mám). A také jsem pořídil ještě jeden credenciál pro Jindru.

Zjistil jsem, že mají až do šesti, takže pohoda. Pak jsem prošel Týnem, až na Staroměstské náměstí, kde mají v Inforcentru kousek od orloje, další zajímavá razítka a jedno Svatojakubské (je prakticky stejné, jako u minoritů, ale žádná dvě razítka nejsou úplně stejná). Zde jsem získal mapu centra Prahy pro turisty a pokračoval přes Malé náměstí, do ulice Karlovy, kde se nalézá další infocentrum, tentokrát Středočeské. Tam mají spoustu krásných razítek, která jsem všechna obtiskl do štempláku, a měl z nich nelíčenou radost. Tak velkou, že jsem tam zapomněl tu mapu Prahy. Ale už jsem se pro ni nevracel.

Kolem sv. Jiljí jsem doputoval na Betlémské náměstí, kde jsem marně hledal knihobudku, a nakonec nějakou jsem našel v útrobách komplexu, kde sídlí Náprstkovo muzeum. I zde jsem si nechal dát dvě krásná razítka do štempláku, zakoupil dvě výjimečné turistické známky, a započal s návratem domů. Přes infocentrum v ulici na Můstku, kde jsem získal poslední razítko, a také další mapu centra Prahy, pak přes Příkopy a k Jindřišské věži na tramvaj, která mne vezme zpátky domů. Tam jsem zjistil, že je Jindra v nemocnici. Tak jsem se opět sbalil a vyrazil za ní. Snad to nebude nic vážného, držte palce.

Edit: 22:21 hodin: Jindra je v pořádku, potkali jsme v čekárně Zrádkyni, která byla Věrná, ale předbíhá, skvělou kavárnu a báječnou klimatizaci...

Dnes celkově 11,4 km.

Dnes jsem se zcela neplánovaně, ale přesto odhodlaně, dostavil do kostela sv. Jakuba Většího v Praze 1. A tam v pokladně zakoupil zcela nový Credenciál, a do něho umístil dvě krásná poutní razítka. Hned v ambitu kláštera jsem vyplnil i některé další údaje, abych měl opět ten starý dobrý pocit poutníka. A povedlo se. Od této chvíle budu dělat vše proto, abych naplánoval další a další putování, vždy kousek po kousku (ano, je to zdlouhavé) dojdu až do Santiago de Compostella. Dá-li Bůh samozřejmě. Dnes jsem si odťapal takových 5 kilometrů. Není to moc, ale každý krůček se počítá.

První etapu, tedy od kostela svatého Jakuba Většího do Zbraslavi (15,9 km) bych rád zdolal ještě o prázdninách. Uvidíme, která sobota nebo neděle bude pro tuto cestu vhodná. Měli bychom získat další razítka, a to v Modřanech, a pak na zbraslavském náměstí. Uvidíme, jak to dopadne. Pokud se chcete přidat k poutníku Hrochovi a jeho rodině, napište mi nebo zavolejte, a domluvíme podrobnosti.

OMNIA VINCIT AMOR

BUEN CAMINO

Již od roku 2010 plánuji cestu do Santiago de Compostela ve Španělsku, ke hrobu svatého Jakuba Většího, jednoho z apoštolů, patrona poutníků. Je to další poutní cesta, kterou bych rád absolvoval. Opět chci zažít svobodu během pěšího putování, vítr ve vlasech, a vědomí, že je Bůh se mnou a můžeme rozmlouvat, nikým a ničím nerušeni.

Nyní je rok 2022 a během té doby se plánování v mnohém změnilo. Absolvoval jsem operace páteře, chodím čím dál, tím hůře a se stále většími bolestmi. Přesto bych rád došel ke svatému Jakubu po svých. Stále se nevzdávám myšlenky, že bych prošel cestu z Prahy až do Santiaga. Ovšem, patrně to nebude cesta přes velká poutní místa Evropy, jak jsem si tehdy vysnil. Cesta dlouhá 3.500 kilometrů.

Ba co víc, nepůjdu ji celou najednou. Rozhodl jsem se pro rozdělení na víkendové části. A poslední etapy pak půjdu najednou. Postupně pospojuji tu trasu a snad na konci roku 2023 si dojdu pro požehnání do katedrály a do kanceláře pro Compostelu. Třeba se mnou někdo půjde. Třeba má rodina, když půjdeme o víkendech. Každý volný víkend kousek trasy. 

Začneme před naším domem. Tam si otisknu do Credenciálu první razítko, zelené, Hroší, poutnické a zapíšu první datum. A pak se vydáme ke kostelu svatého Jakuba Většího na Starém městě. Vydáme se po Všerubské Svatojakubské cestě, směrem na Zbraslav, kde jsem prožil své dětství a mládí. Více o této cestě se píše zde: https://ultreia.cz/vserubska-trasa/.

Kdy vyrazíme? Ještě nevím. Až bude trocha prostoru, první volný víkend. Ale moc se těším. Přidáte se?

Nedaleko hradu Bezděz, mapa nalezena.

Rok 2009, Putování za Zdislavou.

Fotil Zbyněk Trajer