Nápad na sepsání této knihy přišel během dovolené v Bulharsku, v létě roku 2017.

Bylo horko, moře krásně šumělo a já sledoval dva syny, kterak staví hrady z písku, potápějí se a hrají hry s ostatními dětmi.

Napil jsem se chladného nápoje, vždyť tu mají ultra all inclusive. A pak si vzpomněl, že někde žijí i další mé děti.

Moc jsem si přál, abychom tu byli všichni, společně si užívali volných dní, společně chodili na jídlo, společně se radovali.

Byl tu námět, který jsem pak během několika týdnů rozepsal do kostry a pak vystavěl i celou knihu.

Musel jsem všechny zážitky hodit na někoho jiného, protože spousta těch věcí, které se mi při psaní vracely, je šílená.

Proto se narodil Tomáš Souček.  Člověk, který prožíval to, co já.

Během psaní jsem si postupně uvědomoval, kde Tomáš udělal chybu. Komu ublížil a kdo zase ublížil jemu. Kteří potomci jsou vlastně jeho. Podíval jsem se na život z úplně jiné perspektivy.

Vznikl příběh někoho jiného, který důvěrně znám. Příběh, který může být vodítkem i varováním pro někoho dalšího. Třeba pro vás.