Tuto knihu jsem začal psát několik dní po odchodu mojí maminky, mé skutečné maminky,
která mne sice neporodila, ale dala (společně s tátou) přenádherné dětství, dospívání,
a mnoho let i v období dospělosti.
Oba mi odešli příliš brzy. Ovšem to platí u každého rodiče. V roce 2027 to bude 10 let, kdy jsem se stal opět sirotkem.
Opět? Na počátku života jsem neměl ani mámu, ani tátu. Skončil jsem v nemocnici, a byl jsem určen k trvalému osvojení.
A neměl jsem ani jméno. Skvělý začátek existence.
Kniha Byl jsem nechtěné dítě beze jména je příběhem, který se opakuje v mnoha rodinách. Ovlivňuje životy.
Napsal jsem ji jako poděkování. Všem rodičům, kteří přijali odpovědnost za své děti.
Napsal jsem ji jako návod, jak něco nedělat a něco zase dělat.
Hlavně nelhat. Vždycky je lepší čistá pravda, než lákavá (milosrdná) lež.
Byl jsem nechtěné dítě beze jména je kniha pro každého, kdo někdy pochyboval o své hodnotě.
Připomíná, že minulost nás může poznamenat – ale nemusí nás omezovat.
Pokud hledáte skutečný příběh, který se dotkne srdce i rozumu, právě jste ho našli.
