Základní myšlenky P.H.B. » Spravedlnost univerzální
Spravedlnost univerzální (soudní)

Jak vlastně vnímáme spravedlnost? Díky všeobecné svobodě jsme si spravedlnost začali ohýbat a přizpůsobovat a to je chyba. Nakonec zjišťujeme, že Spravedlnost je nejen slepá, ale také hluchá a nesvéprávná. Zákony platí pouze pro někoho, navíc se dají vykládát různě.

 

To je špatně. Spravedlnost je stav, kdy soužití ve společnosti je férové. Kdy jsou práva jednotlivých skupin obyvatel vyvážená. Kdy ten, kdo přestoupí (správně a jednoduše sepsaný) zákon, je přiměřeně potrestán a donucen k náhradě škody a maximálnímu zahlazení následků svých činů.

 

Je nezbytné, aby se vnímání společnosti vůči špatnostem změnilo z pasivity na aktivní odpor. Vítězství zla je podmíněno nečinností dobra. Pokud budeme tolerovat malé špatnosti, nakonec se z nich zrodí velké zlo, které nás převálcuje.

 

Jako všechno, i spravedlnost začíná u nás samých. Chceme-li spravedlivou společnost, nemůžeme být sami nespravedliví. Chceme-li čisté prostředí, nemůžeme odhazovat odpadky kdekoliv. Chceme-li pravdu, nesmíme lhát. Chceme-li změnu k lepšímu, nemůžeme se srovnávat s horšími a chlácholit se, že to ještě není tak hrozné. Máme povinnost chtít to nejlepší. Samozřejmě při zachování zásad férovosti.

 

Zlepšení spravedlnosti ve společnosti nenastane bez naší aktivní spoluúčasti. Je ovšem nezbytná revize zákonů a nastavení celé justice. Pokud neplní svůj účel, musí být změněna. Ve chvíli, kdy existují jedinci, kteří byli již dvacetkrát (a více) odsouzeni a trestáni a přesto škodí dál, je něco v nepořádku. Pokud existují jedinci, kteří kradou (odklánějí, předražují, tunelují, zatajují...) a nejsou odsouzeni k adekvátnímu trestu, je něco v nepořádku. Vinen je ovšem i ten, kdo nekoná, co má konat.

 

Trestní zákoník musí být jednoduchý, spravedlivý a neprůstřelný. Každému skutku musí příslušet konkrétní a adekvátní trest. Rovněž systém pokut musí být jednoznačný, neboť jakékoliv rozmezí nahrává korupčnímu prostředí.