Povídky od Hrocha
Jako vejce vejci

Fráze „jako vejce vejci“ se obvykle používá, když chceme vyjádřit neuvěřitelnou podobnost. Třeba u dvojčat, která chodí do stejné třídy a rodiče jim navíc dávají stejné oblečení, aby kantory ještě více potrápili. Tuto funkci ovšem nemají rádi studenti na vysokých školách. Pomocí aplikace vejce vejci se totiž dají odhalit stejnosti v nestejných diplomkách.

Na druhou stranu, pokud se podíváme na dvě stejná vejce, musíme konstatovat, že nejsou tak úplně stejná. Pravděpodobně je to dáno ruční výrobou, přestože se při výrobě vajec rukou vlastně neužívá. Až při jejich sběru, a to pouze u malochovu.

Vejce je každé originálem. V tomto individualismu šel asi nejdále ruský klenotník s neruským jménem, protože byl z uprchlické rodiny, Fabergé. Ten vyráběl vejce bez slepic, zato velmi cenná a ceněná. Zlatem, drahými kameny a nápady nešetřil. O něco levnější variantou jsou vejce čokoládová, která rovněž skrývají překvapení, zpravidla v podobě hračky.

Vejce máme k dispozici v nejrůznějších velikostech. V gastronomii se uplatňují malinkatá křepelčí, větší od slepic, ještě větší kachní a velkoobjemová pštrosí. Ta jsou určena mnohočlenným rodinám. Ovšem v obchodě jsem objevil i vejce v plastiku. Konkrétně ve velké plastové nádobě. Byla tam namačkaná jako slanečci, aby se kuchařky nemusely namáhat s rozklepáváním. Také tam měli dlouhé bílé hady se žloutkem uvnitř. Nevzbuzovalo to ve mně moc důvěry.

A to si občas dávám lahůdky jako Henri vejce, kterému se někdy říká Ruské či dokonce Pražské. Také si dávám vajíčkový salát, či závitky v rosolu, na kterých je položený plátek vejce. Domnívám se, že je to plátek právě z onoho hada, protože chutná nevaječně.

Vejce miluji. Míchaná, smažená, s kapkou lanýžového oleje, ztracená na toustu jako vejce Benedict, na tvrdo, na hniličku, do skla. Jakkoliv. Nemusím kachní zárodky, či černá vejce, co příliš nevoní. Nejvíce mne baví vyhodnocování v obchodě, zda jsou vejce z Čech, podle mrňavého kódu, který je na vejcích vytištěn. Úpěnlivě hledám vejce, které je natočené tak, aby to CZ bylo čitelné. To, zda je vejce z klecového chovu, či si hovělo ve slepici kdesi venku, už nezvládám rozlišovat. A už vůbec neřeším, co bylo dříve. Zda vejce nebo slepice.

Ostatně, jakožto na zástupce savců, na mne mnohokrát rodiče hartusili, že jsem jako z divokých vajec.

Zdroj: https://petrbinder.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=723699


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Jak jsme šli na houpačky a kolotoče

Jedno nedělní odpoledne jsme se sebrali a vyrazili s dětmi za kulturou. Nejprve do restaurace na pozdní oběd a pak nakupovat. Taková obyčejná městská kultura. Po dotazu, kam by děti chtěly na oběd, bylo mi s jásotem oznámeno, že do Meka Donaldse. Neskrýval jsem roztrpčení, ale bylo mi to houby platné. Navíc starší z potomků vytáhl slevovou knížku, která platí pouze do konce měsíce a obrovskou plachtu, na které byly ty slevy vystříhané, nalepené a rozdělené pro jednotlivé členy rodiny. Kupříkladu já si měl pochutnat na dvou bigmac menu, dvojitých velkých hranolkách a samozřejmě nápojích. Kalorická hodnota několika obědů, ale což. Vyrazili jsme k Meku Donaldsovi.

Pozdní oběd byl opulentní, jen jsem nechápal, proč je tento typ stravování zařazen mezi rychlé, když na obsloužení čekáte čtvrt hodiny. Odnesli jsme tácy s hromadou mastných papírů a s pocitem, že se sem dlouho nemusíme vracet, jsme nasedli do vozu a přejeli k nákupnímu středisku. Naneštěstí se na vedlejším pozemku rozložily kolotoče, vláčky, poníci, houpačky a další kinetické objekty. Děti si toho samozřejmě všimly a začaly žadonit. Svolili jsme, že se tam na chvíli zastavíme. U pokladny jsme vyměnili peníze za čtyři žetony a vydali se k poníkům. Šli jsme po čichu a byla to síla. Mladší potomek obsadil druhého koníka, starší třetího. První a čtvrtý kůň zůstali neobsazeni. Obsluhující drsný motorkář, který neustále komunikoval pomocí telefonu a esemesek, rozpohyboval naši karavanu a děti zavýskaly. To bylo radosti. Hledal jsem místo, kde se dá dýchat, ale nenašel ho. Najednou se mladší syn zhroutil na bok koně, prostě se neudržel v sedle. Žena donutila obsluhu, aby syna narovnal a to se opakovalo během jízdy ještě několikrát. Vypadalo to, že dítě chce vykonat na koníkovi eskymáka.

V jednu chvíli se skupina zvířat zastavila. Zavtipkoval jsem, že jim došly baterky. Důvod byl ovšem jiný. Druhý kůň se rozhodl, že vykoná velkou potřebu. To neměl dělat. Starší syn na třetím koni to spatřil a začal vykřikovat, že ten kůň kadí. Hned se mu spustil dávící reflex a vypadalo to, že poblinká hlavu svému koni, zadek koníkovi před ním a také záda svému bratrovi. Naštěstí pán rychle přiskočil, koblížky sebral na lopatu a mistrně je uložil do připravené popelnice. Dopadlo to dobře.

Pak jsme se rozdělili. Mladší šel na dětský kolotoč s autíčky a já se starším na vláček. Syn zcela samozřejmě obsadil místo v lokomotivě a obsluha poté, co ode mne převzala růžový žeton, uvedla soupravu do pohybu pomocí dálkového ovladače. Mladý mašinfíra neskrýval radost, mával a pokaždé, kdy projížděl kolem mne, museli jsme si plácnout. Po třech minutách se obsluha rozhodla jízdu ukončit. Ovšem pomocí dálkového ovladače se to nepodařilo. Vlak jel stále dál a syn se už tolik neradoval. Trochu se mu točila hlava a křečovitě se držel okénka. Po další minutě již zoufale volal, že chce dolů a že asi bude blinkat. Obsluha zahodila dálkový ovladač, vytrhla přívod elektřiny a zastavila soupravu vlastním tělem. To bylo radosti ze shledání. Šli jsme nakupovat.

Před obchodem prohlásil mladší, že musí blinkat, asi se přejedl u strejdy Meka. Staršímu se pro změnu chce kakat. Opět jsme se rozdělili. Na červeno-bílých záchodech byl podobný puch, jako u koní. Měl jsem pocit, že vrhnu. Čekali jsme, až vykoná velkou potřebu malá holčička. Syn chtěl použít na vyprázdnění pisoáry, zabránila mu v tom jen výška umístění. Pak se umístil na trůn a začala kanonáda. Po skončení se obrátil k míse, zařval „hovínka!“ a hodil tam ještě šavli plnou nuggetů a hranolek.


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ