Povídky od Hrocha
Jak jsme šli na houpačky a kolotoče

Jedno nedělní odpoledne jsme se sebrali a vyrazili s dětmi za kulturou. Nejprve do restaurace na pozdní oběd a pak nakupovat. Taková obyčejná městská kultura. Po dotazu, kam by děti chtěly na oběd, bylo mi s jásotem oznámeno, že do Meka Donaldse. Neskrýval jsem roztrpčení, ale bylo mi to houby platné. Navíc starší z potomků vytáhl slevovou knížku, která platí pouze do konce měsíce a obrovskou plachtu, na které byly ty slevy vystříhané, nalepené a rozdělené pro jednotlivé členy rodiny. Kupříkladu já si měl pochutnat na dvou bigmac menu, dvojitých velkých hranolkách a samozřejmě nápojích. Kalorická hodnota několika obědů, ale což. Vyrazili jsme k Meku Donaldsovi.

Pozdní oběd byl opulentní, jen jsem nechápal, proč je tento typ stravování zařazen mezi rychlé, když na obsloužení čekáte čtvrt hodiny. Odnesli jsme tácy s hromadou mastných papírů a s pocitem, že se sem dlouho nemusíme vracet, jsme nasedli do vozu a přejeli k nákupnímu středisku. Naneštěstí se na vedlejším pozemku rozložily kolotoče, vláčky, poníci, houpačky a další kinetické objekty. Děti si toho samozřejmě všimly a začaly žadonit. Svolili jsme, že se tam na chvíli zastavíme. U pokladny jsme vyměnili peníze za čtyři žetony a vydali se k poníkům. Šli jsme po čichu a byla to síla. Mladší potomek obsadil druhého koníka, starší třetího. První a čtvrtý kůň zůstali neobsazeni. Obsluhující drsný motorkář, který neustále komunikoval pomocí telefonu a esemesek, rozpohyboval naši karavanu a děti zavýskaly. To bylo radosti. Hledal jsem místo, kde se dá dýchat, ale nenašel ho. Najednou se mladší syn zhroutil na bok koně, prostě se neudržel v sedle. Žena donutila obsluhu, aby syna narovnal a to se opakovalo během jízdy ještě několikrát. Vypadalo to, že dítě chce vykonat na koníkovi eskymáka.

V jednu chvíli se skupina zvířat zastavila. Zavtipkoval jsem, že jim došly baterky. Důvod byl ovšem jiný. Druhý kůň se rozhodl, že vykoná velkou potřebu. To neměl dělat. Starší syn na třetím koni to spatřil a začal vykřikovat, že ten kůň kadí. Hned se mu spustil dávící reflex a vypadalo to, že poblinká hlavu svému koni, zadek koníkovi před ním a také záda svému bratrovi. Naštěstí pán rychle přiskočil, koblížky sebral na lopatu a mistrně je uložil do připravené popelnice. Dopadlo to dobře.

Pak jsme se rozdělili. Mladší šel na dětský kolotoč s autíčky a já se starším na vláček. Syn zcela samozřejmě obsadil místo v lokomotivě a obsluha poté, co ode mne převzala růžový žeton, uvedla soupravu do pohybu pomocí dálkového ovladače. Mladý mašinfíra neskrýval radost, mával a pokaždé, kdy projížděl kolem mne, museli jsme si plácnout. Po třech minutách se obsluha rozhodla jízdu ukončit. Ovšem pomocí dálkového ovladače se to nepodařilo. Vlak jel stále dál a syn se už tolik neradoval. Trochu se mu točila hlava a křečovitě se držel okénka. Po další minutě již zoufale volal, že chce dolů a že asi bude blinkat. Obsluha zahodila dálkový ovladač, vytrhla přívod elektřiny a zastavila soupravu vlastním tělem. To bylo radosti ze shledání. Šli jsme nakupovat.

Před obchodem prohlásil mladší, že musí blinkat, asi se přejedl u strejdy Meka. Staršímu se pro změnu chce kakat. Opět jsme se rozdělili. Na červeno-bílých záchodech byl podobný puch, jako u koní. Měl jsem pocit, že vrhnu. Čekali jsme, až vykoná velkou potřebu malá holčička. Syn chtěl použít na vyprázdnění pisoáry, zabránila mu v tom jen výška umístění. Pak se umístil na trůn a začala kanonáda. Po skončení se obrátil k míse, zařval „hovínka!“ a hodil tam ještě šavli plnou nuggetů a hranolek.


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ